Zpět - čp     Menu

Historie domu čp. 13 v Kolinci

Čp. 13, parcela č. 16, původní čp. 12.

V pozadí budova školy čp. 14, za ní střecha špitálu-výřez z pohlednice r. 1900podle vyprávění Karla Tomáška podobu špitálu zrekonstruoval učitel Jan Němec

Toto popisné číslo bylo dáno v r. 1771 zdejšímu špitálu, který od pradávných dob stál u kostela a uzavíral příkop kdysi valy chráněného kostela. První zmínka o tomto špitálu, kde současně byla i škola, se ozývá v gruntovní knize z r. 1544. Na fol. 148 jest tento zápis:
„V sobotu den sv. Petra a Pavla apoštolův božích já Václav Vintíř z Vlčkovic a na Kolinci….(r. 1566) známo činím, že tu dědinu Havelkovskou, jenž slove Na vobořici, dávám k špitálu a díl lesa, který mám v Jivině, ten taky dávám k špitálu a též těch 50 kop za dům, který jsem prodal Adamovi truhláři, aby se za ty peníze nějaké grunty, louky nebo dědiny koupily k témuž špitálu a pro lepší budoucí paměť toho knihami městskými městečka Kolince jest poznamenáno.“

lipový parčík vysázený v místě bývalých čp. 13, 14

Další zápis ze jmenované gruntovní knihy, který hovoří o existenci špitálu a školy, najdeme na fol. 241 a zní:
„V pondělí před sv. Jiljím r.1579 dává a nadává Václav Vintíř z Vlčkovic k špitálu městečku Kolinci tyto dědiny a louky: jednu pod Havlíkovským, kterou měl od Šimona sladovnického i s paloukem pod tou dědinou, item druhou dědinu k Vlčkovicům, kterou měl od Jana sladovníka, i s tou loukou pod dědinou, item třetí dědinu Na pickový, kterou měl od Filipa Koutníka, a toho všeho mají užívati lidi, kterýž alžmužny své žádají a v tom špitále bydliti budou. Item jeden díl lesa, kterýž mám v Jivině, ten nadávám též k tomu špitálu a. druhý díl k škole též v městečku Kolinci a když by nesekaný ten díl k špitálu byl, tehdy jej mají všichni sousedé ……..(nečitelné).“

Z dalších nadací je znám odkaz pana Jindřicha staršího Koce z Dobrše na Kolinci sepsaný 16. června 1643 a uložený v zemských deskách v kvaternu citrinovém trhovém. V něm vedle odkazu 1000 kop míšenských kolineckému záduší odkazuje zdejšímu špitálu 100 kop míš. Osud těchto peněz je líčen v “Registrech počtu kostelního záduší chrámu Páně kostela sv. Jakuba apoštola v městys Kolinci“. Folio 59 ze dne 12. 12. 1674 uvádí:
„Z odkazu po nebož. slavné Paměti Jindřichovi Kocovi Pánu tehdejších časů na Kolinci k špitálu kolineckému peněz odkázaných a z Král. města Sušice od obce vyzdvižených na hotově zůstávati mělo v sumě 100 kop míšenských, že pak při aučtu kostelním v létu 1667 lidé takové peníze za sebou mající z nich co nač nákladu k témuž špitálu se vydalo by činilo podle jiných přiznání co by nyní za sebou míti měli a mají, vydání pak na 40 kop míš (31 zl rýnských ?) se vztahuje, kteréžto peníze nač jsou vydali tuto správy se učiniti nemůže, neb takový počet se nenachází a tak ještě zůstává za lidma níže položenýma peněz, kterémuž špitálu v sumě 59 kop míš. 39 gr, z kterýchžto peněz každoročně od léta aučtu 1667 přicházeti mělo z jedné kopy míš. po 4 groších malých počítajích jeden groš po 7(?) činí ročně z jedné kopy míš. na krejcary 4 gr 4 kr a tak přichází do roka z 59 kop 39 gr míš. 236 gr 39 kr činí na krejcary ročně 4 zl 37(?) 4 kr a tak za 7 let přichází auroku v sumě 32 zl 23(?) 4 kr ……..“ Dluhující částku si rozpůjčili tehdy tito kolinečtí sousedé:
Václav Kliment ...............12 kop míš.
Jan Čapek .....................30 kop míš.
Jiří kuchař .......................6 kop míš.
Jan Matějček ...................5 kop míš.
Ondřej Jílek neb Jereš ......2 kopy míš. 8 zl 4 kr
Jiří Vondrovic ...................1 kopa 29 gr
Jak. Stříbrský (sběhl) .......3 kopy míš.
Celkem .........................59 kop 39 gr

Další podrobnosti o těchto penězích uvádějí další folia jmenovaných register:
“Ačkoliv v registrách zádušních Léta 1674 konaných o tom, kterak urozený a statečný rytíř někdy Pan Jindřich Koc z Dobrše na Kolinci špitálu v městě Kolinci skrze pořádný kšaft svůj Dskami zemskými v léthu 1643, 16. Juni stvrzený, jedno sto kop míš. ut Litt:(?) odkázal a na Páních sušických těch 100 kop míš. pod obyčejný aurok 6 procento vykázal, se zmínka činí. Jakož i na to Páni sušičtí v létu ihned 1643 den sv. Havla pořádnou Litt:(?) obligati jsou učinili, a v tom, jak v ní položeno jest, se zachovati zavázali a zakázali však ale v Léthu 1655, 9. martis povolením prý vrchnosti tehdejší kolinecké tuž první obligati v jinou Litt:(?) jsou změnili a peníze podle termínův v ní poležených sousedům kolineckým í. se sečtenými auroky po různu odvozovali a tím placením ujištění býti se domnívali. Nic však méně vrchnost nyní kolinecká, poje pořádem vrchní obligati sobě postoupenou, v to ......(?) vstoupila a že by to placení nepořádně se konalo, tomu skrze psaní se de dato......léta 1678 k pánům sušickým ut Litt: odeslané na odpor až posavad stojí, a za tou příčinou pořádnému zaplacení Pány sušické přidržeti chce a úmysl má.. I ale nejsouce to k místnému konci přivedeno, a také záduší nic do toho není, tuto toliko pro pamět a vyjádření předešlých register se annotiruje a zaznamenává.
Dne 30. Marti Létha 1679.

Není známo, zda peníze byly od dlužníka splaceny. Pouze dluh Jana Čapka byl zaplacen dědinami (polnostmi) a dluh Jana Matějčka byl vyrovnán penězi v r. 1695. Spojení špitálu se školou by jistě bylo v dnešní době nemožné. Spolužití dětí se starými, nemocnými chudáky by bylo v rozporu nejen s výchovnými (ve špitálu dožívala své poslední dny života i individua štítící se práce a živící se po celý život nekalým způsobem), ale i hygienickými hledisky. Tehdejší názory byly bohužel jiné.

Dějiny školství v Kolinci budou probrány v jiném oddíle těchto Dějin Kolince, nicméně se zmíním stručně o tom časovém úseku, kdy škola byla umístěna v této budově. O prvních učitelích v Kolinci se zmiňuje slaný kolinecký rodák, pozdější slavný lékař a básník Matěj Burda s polatinštěným příjmením, jak bylo té době zvykem, Matthias Borbonius z Borbenheimu, ve svých denících, později vydaných profesorem dějin umění na vídeňské universitě dr. Maxem Dvořákem a po něm JUDr. a PH. Dr. G. Gellnerem.

Podle vlastního životopisu Matěje Burdy učili v Kolinci po r. 1570 tito učitelé: abecedář jednooký Jan Písecký, Jan Celestýn a měšťanský synek z Klatov Jan Kateřinka. Tito se vší pravděpodobností vyučovali v budově špitálu.

Další učitelé jsou známi až z doby po 100 letech. Jistě k této mezeře přispěla neklidná léta třicetileté války a její neblahé následky pro celé městečko, ale i úpadku školství proti školství humanistickému.

V účetní knize záduší kolinecké fary fol. 23 je v r. 1679 jmenován Jiří Mach, zámečník a kantor a později v téže knize z r. 1696 Wít Wojtěch Wlkowský jako kolinecký kantor (fol.33). V r. 1724 je zmínka v kolinecké matrice o kantorovi jménem Jan Urban Jakobe. Potom již učili Václav Čapek starší a mladší, na něž navazuje Jan Král a jeho syn Jakub Král. Tito všichni jmenovaní pravděpodobně vyučovali ve svých příbytcích a poslední z řady též v jiných objektech určených pro školu. Špitál sloužil potom místním chudým i jiným osobám a později byl prodán soukromé osobě.

Útulek poskytl i zajímavé osobě, o níž uvádí fol. 28, kopulační matriky kolinecké z r.1728:“ .... družkou byla Lidmila služebnice Pana Glace, zůstávajícího ve škole...“. Bližší vysvětlení podává kniha počtů kolineckého záduší z r. 1730, kde je tato položka příjmů.

Od místa pohřebního Jeho milosti nebožtíka Pana Carla Glace z starého domu (Poznámka autora: Správný predikát “ze Starého Dvora“- nevztahuje se tudíž na špitál!!!) zaplaceno 50 zl.

Z dalších obyvatelů špitálu známe punčocháře Janna Hoffmana, který dne 25. 11. 1686 pojal za manželku Zuzanu dceru Jana Václava Klimenta, primátora kolineckého, (Nejstarší matrika z r. 1644, fol. 21), kominíka ze špitálu nezjištěného příjmení z r. 1708. (kniha počti zádušních fol. 7 z r. 1708). Matriky obsahují mnoho jmen chudých, s označením žebrák popř. v latinských zápisech mendicus, ale je těžko určit, žili-li ve špitále, nebo zemřeli ve stájích sedláků, jak tomu často bývalo.

Kdy se dostal špitál do soukromého vlastnictví není známo. První soukromý známý majitel špitálu byl Václav Sýkora, pekař a měšťan kolinecký, který měl za manželku Apolenu, dceru Michala Jílka z Velhartic čp.(43?). Z jejich manželství se narodily tyto děti:
Barbora nar. 30. 11. 1777,
Jan nar. 22. 5. 1779,
Ludmila nar. 27. 1. 1781,
Anna nar. 25. 7. 1783, nar. v tehdejším čp. 12 (špitál),
Josef nar. 20. 3.1786, nar. v tehdejším čp. 12 (špitál),
Kateřina nar. 9. 4. 1788, nar. v tehdejším čp. 12 (špitál),
Josef nar. 8. 2. 1791, nar. v tehdejším čp. 12 (špitál).

Václav Sýkora prodal tento špitál dne 16. 11. 1791 Jakubovi Hanusovi za 197 zl. (smlouva kupní je poznamenána v knize počtů záduší fary Kolinecké za r. 1816). Není známo zda majitelem či nájemník byl další obyvatel špitálu Jan Krysl, krejčí syn Matěje Krisla, který v 29 letech si vzal manželku Annu 25 letou dceru Šimona, Dolejšího, souseda z čp. 49 a matky Kateřiny rozená Šebestové z Kašovic, dne 10. 1. 1796. Všechny tyto jejich děti se narodily v tehdejším čp. 12 (špitále):
Jana nar. 20. 6. 1797,
Kateřina nar. 26. 11. 1799,
Terezie nar. 20. 5. 1802,
Vincenc nar. 11. 7. 1804,
Josefa nar. 24. 4. 1807,
Josefa nar. 3. 3. 1810, (Od r. 1810 je otec uváděn jako kostelník),
Marie nar. 18. 10. 1812,
Jan František nar. 11. 10. 1815.

Majitel tohoto “špitálu“ Jan Krysl zemřel zde 4. 12. 1823 v 60 letech.

Po smrti Jana Krysla zdědila tento starobylý dům jeho nejstarší dcera Johana, která si dne 29. 2. 1824 vzala za manžela Josefa Kroupara (též jmenován někdy Kroupa), souseda ze Strážova čp. 27, syna zemřelého Šimona Kroupara, souseda a mistra tkalcovského ze Strážova čp. 27 a matky Veroniky Venkheimové (?) ze Strážova. V tomto čp. se jim narodily tyto děti:
Jan nar. 3. 5. 1825,
Jana Marie nar. 16. 5. 1827,
Josefa nar. 20. 4. 1830,
Josef nar. 14. 1. 1832, zemřel 22. 1. 1833,
Marie nar. 24. 5. 1834 jako pohrobek, protože Josef Kroupar zemřel dne 10. 1. 1834 ve 32 letech na zápal plic. Jako jeho otec byl mistrem tkalcovským. Jeho manželka Johana (uváděná též Jana i Anna. roz. Dolejší, Králová, Potlamková, což jsou jistě jména po chalupě) zemřela ve špitále dne 11. 2. 1872 ve 74 letech. Už se podruhé neprovdala.

Po něm zdědil bývalý špitál prvorozený syn Jan Kroupa, který si vzal za manželku Kateřinu dceru Vavřince Zemana, chalupníka v Lešišově čp. 14 a matky Kateřiny rozené Vojtěchové z Mokrosuk. Narodily se jim tyto děti:
Jakub nar. 2. 5. 1856 (oddán: 1. s Josefou Ježkovou z Jindřichovic, oddán: 2. dne 15. 6. 1914 s Františkou Fajcovou v Hlavňovicích),
Marie nar. 26. 6. 1858.

K tomuto špitálu patřily i polnosti, ovšem nelze tvrdit, že jsou to pozemky kdysi nadacemi ke špitálu přidělené. Stabilní katastr uvádí tyto:

Jméno tratěČíslo parcelyKulturaVýměraČistý roční výnosTřída
Hůrka 356pole a)340 s45 kr3.
pole b)400 s28 kr4.
Hůrka u Kalného potoka443pole180 s24 kr3.
Hůrka u Kalného potoka444louka590 s2 zl 24 kr2.
Hůrka u Kalného potoka445pole290 s38 kr3.
Hladomře 663pole a)400 s1 zl 30 kr2.
pole b)485 s1 zl 4 kr3.
Hladomře747pastvina2 kr2 kr2.
Hladomře748pole425 s29 kr4.
Hladomře749pastvina60 s3 kr2.

Dne 9. dubna 1884 se stala majitelkou jedné poloviny tohoto domu čp. 13 Josefa Kubovcová, dne 5. října 1885 též poloviny František Krýsl.

Dne 27. ledna 1892 dostal dům nového majitele. Byla to Marie Šobrová, dcera Josefa Hallera, chalupníka v Kolinci na Pačinách čp. 75 a Kateřiny dcery Ondřeje Wohlmutha, chalupníka v Oustalči 27. Její manžel byl Jan Šobr, chalupník v Nových Strakonicích čp. 160, syn Jana Šobra tamtéž a matky Anny, dcery Anny Česánkové ze Škudry čp. 21. Byli oddáni dne 20. 9. 1881, ženichovi bylo 39 let, nevěstě 18 let. Původně měli dům čp. 105 (parc. č. 110), který byl později po r. 1899 zbořen a zřízena stodola. Narodily se jim tyto děti:
Anna nar. 9. 1. 1890 ještě v čp. 105,
chlapeček nar. 19. 3. 1892 v čp. 13, zemřel hned po porodu,
Anna nar. 21. 2. 1893 v čp. 13,
Josefa nar. 1. 3. 1894 v čp. 13.

Když Marie Šobrová ovdověla, provdala se dne 23. 7. 1895 za Maxmiliána Dudu, 26letého syna Karla Dudy, hrnčíře v Kolinci a matky Evy rozené Vejskalové z Kolince čp. 19. Z tohoto druhého manželství se narodily Marii Dudové tyto děti:
Anna nar. 28. 11.1896, zemř. 20. 4. 1899,
Maxmilián Jáchim nar. 18. 6. 1899,
Anna nar. 20. 2. 1905, zemř. 26. 12. 1905 v Klatovech.

Od 12. listopadu 1904 se stává majitelem Emanuel Muchka, krejčí v Kolinci čp. 125, syn Vojtěcha Muchky, obuvníka tamtéž a matky Anny rozené Šosové z Kolince čp. 43. Narodil se v Kolinci v čp. 46. Dne 17. dubna 1904 se oženil s Marií Terezií dcerou Jana Šobra, domkáře v Kolinci čp. 13 a matky Marie rozené Hallerové z Vlčkovic 30. Ženichovi bylo 30 let, nevěstě 17 let. Emanuel Muchka byl posledním majitelem tohoto památného domu, protože ve čtvrtek dne 21. 11. 1905 (dle farní kroniky 21. září) o 4. hodině odpolední vypukl z neznámé příčiny oheň ve vedlejším domku čp. 14, jejž právě tesař Jan Jílek kryl šindelem. Oheň se přenesl i na tento starý špitál. Požár byl tak velký, že bylo nutno ve školní budově naproti stojící vysadit okna, odstranit záclony v I. poschodí a slepé rámy musely být polévány vodou, aby se nevzňaly. Veliké štěstí bylo, že bylo úplné bezvětří, jinak by dravému živlu padla za oběť buď škola nebo kostel, který byl zvlášť ohrožen. Při hájení školy byly učebny tak promočeny, že druhého dne nebylo možno v nich vyučovati.

Poslednímu najiteli se v tomto čp. 13 narodil ještě 25. 7. 1905 syn Emanuel František, který ale 11. 12. 1905 zemřel.

Po požáru se obec Kolinec rozhodla zakoupiti obě spáleniště, zrušila obě místa jako stavební parcely z důvodů zdravotních a rozhodla se zde zřídit parčík.

Pro místní topografii je zajímavý i výňatek z protokolu místního hasičského spolku: ......“ bývalí majitelé vezmou si stavivo ze zbořenišť a vystaví si na drahách nové domky, k nimž jim obec dá stavební místo. Povzbuzeni tímto, budou stavěti ještě tři občané své domky v místech ke dráze, takže zde vznikne celá nová čtvrt. Kéž ku ozdobě celého milého místa!“

Dnes takměř po 70 letech dáváme zapravdu zapisovateli hasičského spolku a můžeme říci, že se jeho přání splnilo. I obec zřídila slíbený parčík místo čp. 14. Školní děti vysázely tam lipky a v jejich stínu často odpočívají ti, kteří navštěvují své drahé zesnulé za kamennou zdí. Ale i staří rodáci, které život odvál z Kolince, se ptají, co dělá jejich lipka. Viďte, paní Karlo Klofáčová, dcero někdejšího zdejšího lékaře MUDra Františka Dudíka, i Vy, paní Marie Němcová, kolinecká “paní lesní“, Vy milovnice nejen krásné přírody, a všeho, co dýše stářím?!

Ale vraťme se k zmizelému špitálu. Čísla popisná 13 i 14 dostaly nově vystavěné domky v ulici k nádraží a zejména po špitálu zůstaly jen vzpomínky těch nejstarších. Ještě za života zahradníka Karla Tomáška, kolinecké živé kroniky, jsem poprosil učitele Jana Němce, syna “ paní lesní“, aby mi podle vyprávění Karla Tomáška zrekonstruoval někdejší špitál. Po všech radách, připomínkách a opravách stál špitál vedle kostela na akvarelu jako kdysi. A když jsem se obrátil na zdejší rodačku, penzionovanou industriální učitelku paní Janu Hinzovou s otázkou, co představuje ten obraz, řekla:“ To je přece Špitál!“. Věc se tedy podařila a totožnost byla nesporná. A tak díky malíři a pamětníku se můžeme dívat ještě dnes na kus zmizelého Kolince.

V tomto špitále se vystřídalo poměrně mnoho nájemníků,většinou krátkodobých; často byl dům přestupní stanicí nově přistěhovalých lidí, kteří se pak trvaleji usazovali na jiných domech.

V r. 1826 se sem přistěhoval Václav Zaunmüller, mistr kloboučnický, syn Jakuba Zaunmüllera, mistra kloboučnického ze Sušice se svou ženou Johanou po Janu Taušrovi, panském šafáři v Jindřichovicích 1 a matky Anny Bindlové (Bündlové) z Bystřice. Manželka tohoto mistra kloboučnického však již 4. 12. 1826 zde zemřela ve 40 letech na TBC. Druhou manželkou Václava Zaunmüllera se stala Rosalie dcera po zemřelém Josefu Mühlbauerovi, sušickém měšťanu a matky Josefy rozené Tiché ze Sušice. V tomto domě čp. 13 se jim narodily tyto děti:
Josefa nar. 31. 3. 1828,
Jiří nar. 20. 6. 1830,
Jiří nar. 18. 11. 1831.

Po tomto roce se manželé Zaunmüllerovi odstěhovali do čp. 22. Ve špitálu bydlel i Václav Jakoubek, bývalý vrchnostenský zahradník v Kolinci. Václav Jakoubek se svou manželkou Magdalenou dcerou Tomáše Štěrby z Rozsedel a matky Magdaleny rozené Poduškové z Cimic. Tu se jim narodil syn Adolf dne 5. 7. 1834.

Dalším nájemníkem v této době byl Vojtěch Málek s manželkou Kateřinou dcerou Jana Smolíka, chalupníka z Těšetin a matky Anny rozené Rubášové též z Těšetin. Přistěhovali se sem z čp. 24. V domu čp. 13 se jim narodily tyto děti:
Terezie nar. 22. 5. 1839, zemřela 27. 2. 1843 na spálu,
Marie nar. 28. 12. 1841,
Tomáš nar. ? 1835 pravděpodobně v čp. 24, v čp. 13 zemřel 22. 5. 1843 na “střevní psotník“,
František nar. 10. 11. 1844, zemřel 13. 10. 1845.

V letech 1848 - 50 zde žil Jakub Novák, mistr ševcovský, syn Václava Nováka, mistra ševcovského z Kolince a matky Terezie rozené Králové, se svou manželkou Karolinou dcerou Václava Krokusa, zahradníka z Obic (!) a matky Josefy dcery Vojtěcha Respla z Měcholup. Zde se jim narodily tyto dcery:
Sophia nar. 27. 9. 1848,
Josefa nar. 4. 5. 1850.

V roce 1851 bydleli manželé Novákovi již v čp. 113. Ale ještě později, když vystřídali jiná bydliště, vrátili se na krátkou dobu do špitála, kde se jim 12. 3. 1865 narodil syn Emanuel. Potom přešli do domu čp. 22.

Okolo roku 1854 byl zde nájemníkem Prokop Štrobl, kožišník, syn Josefa Štrobla, c. k. dozorčí finanční „západní“ stráže nad tabákem a matky Kateřiny rozené Míkové z Tisch (?) krumlovského panství, s manželkou Kateřinou dcerou Jakuba Motla, chalupníka z Posobic, bytem v Kolinci čp. 98 a matky Kateřiny rozené Kvěchové z Bukovníka. Zde se jim narodila dcera Marie dne 23. 9. 1858, která zemřela dne 23. 2. 1855 (?) v čp. 78. Později střídali různá obydlí v Kolinci.

Dne 25. 2. 1861 zemřel zde Jakub Melzer, patent. invalida, svobodný zámečnický tovaryš, syn Jana Melzera, mistra zámečnického, v 37 letech na “ochrnutí plic“, když předtím se prohlásil za otce Františka nar. 16. 11. 1859 Anně Dušové dcery Vojt. Duši, nádeníka v Klatovech.

Dne 3. 2. 1863 se zde oženil Martin Šíma, vysloužilý voják a nádeník, 42 letý syn Františka Šímy, domkáře z Růvné čp. 8 a matky Terezie dcery Adama Procházky, chalupníka z Vojetic čp. 2, s Annou 32 letou dcerou Martina Nocara, hrobaře v Kolinci čp. 14 a matky Anny dcery Marie dcery Martina Bejvla z Hubenova. Zde se ji narodily děti:
Marie nar. 31. 10. 1863, zemřela 15. 2. 1869 na hydrocephalus,
Josef nar. 14. 3. 1868 v čp. IV, zemřel 22. 3. 1868 na hydrocephalus,
Karolina nar. 4. 10. 1875 v čp. 13.

V letech 1869 -1870 a pak později mezi roky 1883 až 1981 bydlel zde Vojtěch Bejbl, který se v tomto domě čp. 13 oženil jako 34 letý vdovec s 22 letou Annou služebnou v Kolinci čp. 8, dcerou Josefa Buchty, domkáře v Letovech čp. 4 s. Rosalie dcery Matěje Mašaty, nádeníka ve Skránčicích. Sám Vojtěch Bejbl byl synem Anny Bejblové, dcery Martina Bejbla z Hubenova. Byl kolineckým hrobníkem. Jejich děti se narodily jednak v čp. 13 jednak v čp. 43:
Vojtěch nar. 24. 4. 1870 v čp. 13, zemřel 21. 8. 1871,
Vojtěch nar. 22. 6. 1872 v čp. 43, zemřel 23. 6. 1872,
chlapeček nar. 27. 5. 1873, zemřel,
Anna Žofie nar. 25. 7. 1874 v čp. 43,
Jakub nar. 5. 6. 1877 v čp. 43,
Žofie nar. 1. 6. 1879 v čp. 43,
Anežka nar. 21. 9. 1881 v čp. 14, zemřela 13. 5. 1888 v čp. 13,
Marie nar. 11. 12. 1886 v čp. 13,
Vojtěch nar. 28. 12. 1886 v čp. 13, oddán 2. 5. 1916 s Antonií Karhánkovou v Plzni,
Anežka nar. 2. 1. 1889 v čp. 13, zemřela 24. 5. 1889,
Václav nar. 30. 4. 1891 v čp 13,
Anežka nar. 5. 9. 1892 v čp. 43, zemřela 2. 1. 1893.

V posledních letech zdejšího špitálu zde žili krátce:
Tomáš Hájek, nádeník v Kolinci čp. 13, syn Františka Hájka, domkáře ve Stojanovicích čp. l3 se svou manželkou Magdalenou dcerou Ignáce Votípky, domkáře v Mokrosukách v čp. 44. Dne 21. 11. 1902 se jim zde narodil mrtvý chlapec.

Dne 1. 9. 1905 se zde narodil syn Václav (zemřel za 3 měsíce) Františkovi Reitmaierovi, dělníkovi na dráze, synu Frant. Reitamaiera z Ujčína a jeho manželce Josefě Dudové, dceři Antonína Dudy, zdejšího hrnčíře.

zpět