Zpět - čp     Menu

Historie domu čp. 57 pivovaru v Kolinci

Fotogalerie pivovar

Čp. 57, parcela č. 89

pivovar, r. 1900

Nynější obytný dům čp. 57 jsou zbytky panského pivovaru, který zde byl vystaven v r. 1778.

Než přikročíme k historii tohoto objektu, povíme si o vaření piva v Kolinci vůbec.

Při zakládání měst bylo osadníkům mezi jinými privilegii udíleno tzv. právo mílové, podle něhož na míli kolem města se nesmělo vařit žádné pivo, vyrábět slad ani otevřít výčep.

Zlatá bulla Karla IV. stanoví, aby všichni měšťané, kteří byli osedlí na nových i starých městištích, měli rovnou svobodu vařit pivo všelijaké a požívat pivovarů, sladoven i hvozdů.

vlevo čp. 243, vpravo čp. 57, r. 2010

Časem si však starousedlí měšťané osobovali právo sami a novým měšťanům ho nepropouštěli. Za důvod obyčejně udávali, že mají při domě sladovnu hvozd i pivovar, čímž se tyto domy staly výsadními. Někteří tito měšťané byli i sládky vyučení.

Často měšťané - právovárečníci - přestali vařit doma a shodli se na nějakém větším objektu, který byl jejich společným majetkem.

Tak tomu bylo pravděpodobně i v Kolinci. Před rokem 1562 patřil zdejší pivovar měšťanům a toho roku byl jimi prodán kolineckému feudálnímu pánovi Václavu Vintíři z Vlčkovic. (Viz I. díl, str. 14).

Doklady o vaření piva měšťany nacházíme v nejstarší kolinecké gruntovní knize u zápisů prodejů hospodářství se sladovnami např. při prodeji statku Josefa Chudoby panu Mareši Vintíři z Vlčkovic připadlo .....“cokoli v stodole i na sladovně a to jest prodáno....“. Setkáváme se i se jmény sládků: v r. 1499 Jan sladovníkovic, r. 1526 Matěj sladovníkovic, poddaný pana Zdeňka Lva z Rožmitála se synem Janem, Bláha sladovník, r. 1558 Brejcha sladovníkovic a další.

Později podali měšťané poníženou supliku ke svému pánu o navrácení pivovaru, ale pivovar i právo vařit pivo zůstal již i nadále v rukou vrchnosti, která pivovar pronajímala nebo dosazovala sládky.

původní pivovar přestavěn r. 1927 na družstevní lihovar

Tento pivovar stával v místě pozdějšího lihovaru. Když r. 1584 došlo po smrti pána Václava Vintíře z Vlčkovic k dělení panství jeho třem synům Janu, Marešovi a Jindřichovi, připadla sladovna, hvozd, pivovar, spilka s pánví a káděmi a vším příslušenstvím k I. dílu, ale k společnému užívání všech tří bratří, aby každý mohl za sebou vařiti týdně jednu várku. Opravu pánve a jiného pivovarského nádobí měli nahraditi společně. Sládka měli společně zjednati za hotové, na což všichni tři měli přispět rovným dílem. Sládek pak byl povinnen“ z přijatého sobě obilí na sladovnu a zase z vyváření sladův počet pořádnej každému z nás učiniti ....“

pivovarské sklepy, v pozadí ledárna, r. 1900

Z této starší doby a původního umístění pivovaru je možno vyjmenovat podle nejstarší gruntovní knihy i matriky několik:
z r. 1591: Jan sládek z Kolince, který koupil v Klatovech chalupu Mydlimálovskou za 540 kop od své sestry Marjány, vdovy po Václavu Pernštejnském,
z r. 1592: Jan sládek Vávrovic,
z r. 1624: Václav sládek se ženou Kateřinou,
z r. 1638: Jan sládek, syn Martina sládka se ženou Kateřinou po Kašparovi bečváři z Kolince,
z r. 1648: Jiří sládek se ženou Annou,
z r. 1678: Fridrich Cink se ženou Annou a jejich děti:
František Ondřej nar. 30. 11. 1678,
Anna Marie nar. ? 4. 1680,
Kateřina nar. 18. 2. 1671.
okolo r. 1688: Joachim Dlažek se ženou Kateřinou a synem,
Jiřím Josefem nar. 21. 3. 1688,
okolo r. 1693: Pavel Jílek se ženou Kateřinou,
okolo r. 1695: Petr Michal se ženou Kateřinou a dcerou Kateřinou nar. 6. 11. 1695,
r.1695: Matěj Stoček, †3. 7. 1708,
r. 1696-1702: Václav Stoček, který se 29. 7. 1696 oženil s Kateřinou Hromádkovou,
r. 1702-1708: Jan Benda s manželkou Dorotou,která mu dala děti:
Václava Ignáce nar. 15. 5. 1702,
Matěje Jana nar. 5. 8. 1703,
Annu Terezii nar. 8. 11. 1705,
Alexandra Františka nar. 14. 10. 1708,
r. 1712 - 1736: Jakub Král (†16. 8. 1741 v 55 letech) se ženou Dorotou, dcerou Bernarda Ježka, ujčínského šafáře (†25. 8. 1741 v 50 letech) a jejich děti:
Matěj nar. 6. 1. 1712,
Barbora nar. 6. 12. 1713,
Dorota nar. 28. 12. 1716,
Josef Jan nar. 26. 2. 1719,
Anna nar. 2. 2. 1722,
Václav nar. 26. 9. 1724,
Terezie nar. 9. 9. 1727.

Dcera Jakuba-Krále si vzala za manžela Bartoloměje zvaného rathauzský, poddaného chudenického, který byl krátký čas sládkem a pak hostinským “Na radnici“; jejich děti byly:
Antonín Sebestián Ferdinand nar. 8. 1. 1736,
Kateřina nar. 16. 10. 1742,
Elleonora Apolena nar. 7. 2. 1745,
po r. 1738: Tomáš Jonáš s manželkou Apolenou a synem Josefem nar. 8. 3. 1738,
okolo r. 1751: Martin Voráček se ženou Alžbětou a dcerou Barborou nar. 12. 10. 1751,
okolo r. 1753: Tomáš Linhart se ženou Františkou a synem Šebestiánem Václavem nar. 20. 9. 1753.

Další sládkové budou uvedeni za historií nového pivovaru. Nový pivovar byl postaven v r. 1778 na obecním pozemku, který vrchnost vyměnila za jeden díl pole k Mlázovám pod 3 strychy a 2 věrtele výsevku.

Dne 8. 7. 1778 byla sepsána mezi vrchností a kolineckou obcí tato smlouva.

“Pastviště blíž kolineckého mlýna, na kterém od předešlého pana správce Matěje Reyniše byly vystavěny sejpky a domek, ve kterém panský bečvář přebývá, že to pastviště, kde vystaveny stojí staré sejpky, z kterýchžto se nyní nový pivovar staví, počínaje od vsazeného mezníku, vedle mostu od mlejna v stranu půlnoční jdouce, okolo oučínské na mlejn tekoucí vody k straně půlnoční a k nově sazenému mezníku, na němž, když vsazený jest, na kterémžto mezníku dle obyčeje Matěj, syn Václava Krále (starý 16 let - pozn. autora) 3 kopy držel, od toho mezníku jdouce na západ zrovna 3 lokte od zdi, dělící pivovar od zahrady mlynářovy, až k onomu mezníku dle jmenované zahrady vsazenému ‚ od kteréhožto se obrátíce na půlnoční stranu až k prvnímu u mostu vsazenému, to obsáhnuté místo, jež v sobě zavírá nový pivovar a díly země s našimi tam stojícími stromy, se nyní prohlašuje za panské‚ jakožto také, že mlynáři patří zahrada za praveným pivovarem. Též se prohlašuje za panské místo, na němž domek stojí, ve kterémžto panský bečvář zůstává, mezi vsazenými mezníky, totiž řeka vlčkovická na půlnoci, řeka oučínská na západ až k nově vsazenému mezníku na polední straně, na kterémžto mezníku Václav, syn Vojtěcha Jílka, nynějšího bečváře (starý 28 let - pozn. autora), 3 kopy držel; od tohoto mezníku se jede na východní stranu, dělíce zahradu od stavení k jinému tam vsazenému mezníku, od kteréhožto se jde zrovna na půlnoční stranu k poslednímu při vlčkovické řece vsazenému mezníku; toto místo se rovněž prohlašuje za panské v přítomnosti krajského komisaře Ignatia Johanna Gutha, pana plnomocníka terzovského panství Josefa de Canetti a přistojících na to svolujících Františka Dolejšího, purkmistra, Matěje Krysla, rychtáře, Tomáše Sýkory, Jana Krisla, Jana Málka, osob z městečka deputirovaných; pod vsazené mezníky podložila se kovářská vokůj a kousky cihly a to sice pod 3 při pivovaře a pod u bečváře, poněvadž více mezníků sázeti potřeba nebylo, když voda z ostatních stran mezuje.“

V novém pivovaře se vystřídali tito sládkové.
okolo r. 1789 až 1793: Petr Jelínek se ženou Marií Magdalenou Preisovou a dětmi: Jakubem nar. 20. 5. 1789, Annou nar. 3. 11. 1790 a Karolinou naroz. 9. 6. 1793,
od 16. 9. 1798: Kašpar Karel Souhrada měl od vrchnosti propachtovaný pivovar na 6 let do r. 1805 za 800 zl. ročně.
Kolinecké pivo se v té době točilo ve dvou kolineckých hostincích, ve Vlčkovicích, Ujčíně, Podolí a Vlastějově po jedné hospodě. Tento sládek nevydržel zde celou pachtovní dobu.
od 6. 9. 1799 měl propachtovaný pivovar Václav Pokorný,
od 18. 3. 1809 měl na 6 let pivovar v pachtu Petr Pflanzer s manželkou Terezií, dcerou Tomáše Vydalíka, mlynáře z Varvařova čp. 15. S nimi tu žily jejich děti: Terezie nar. 27. 8. 1806, Petr nar. 31. 5. 1808, Aloisie nar. 20. 6. 1810, Ignác nar. 31. 7. 1812,
od 2. 5. 1819 do 30. 4. 1821: pachtýř Josef Kraml s Manželkou Magdalenou, dcerou Vojtěcha Staňka, měšťana ze Strakonic a matky Alžběty Maštovské ze Sušice,
od 1. 10. 1821: Jakub Hosnödl s manželkou Gertrudou, dcerou Jana Bauera, měšťana z Hartmanic a matky Pillerové též z Hartmanic. Tento sládek byl poddaný dlouhovesský a byl zde sládkem až do r. 1830. Jeho děti: Rudolf a Adolf nar. 27. 7. 1823, Regina nar. 7. 9. 1825, Antonín nar. 13. 6. 1827, Klara nar. 1. 5. 1829, †17. 10. 1829, Magdalena nar. 26. 10. 1830 v čp. 55,
v r. 1830-1833: opět Josef Kraml za roční nájem 320 zl ve 20 krejcarových kusech, tři na jeden zlatý počítajíc. Zde se mu narodil syn Antonín Josef dne 4. 5. 1832.

Při těchto pachtech pivovaru by bylo zajímavé připomenout podmínky nájmu.

Pachtýř měl při pivovaře zadarmo byt.

Co se týkalo piva pro potřebu panských deputátníků a jiných “pasírungen“, které bylo odebráno od nájemce, bývalo dáváno za jeden sud odebraného piva nájemci 2 měřice ječmene a 3 zlaté konvenční měny na spotřební daň, což se odpočítalo od čtvrtletní částky nájmu. Nájemce byl povinnen vařiti pivo dobré a silné pivo, beze všech cizích přimíšenin, vyležené pivo vytáčeti, a na každý sud nejméně jeden a čtvrt českého strychu dobrého ječného sladu a jednu libru chmele dáti a také se pečlivě věnovati výrobě piva druhé jakosti s podmínkou, když si opatří povolení od úřadu vedle obyčejného piva také na spodních kvasnicích směti vařiti. Naproti tomu si vrchnost osobuje právo kontrolovati nájemce. Tato kontrola se vztahovala na jakost surovin k výrobě piva jako sladu, ječmene, chmele, na registra výroby, výstavu a výčepu piva ve sklepě. Nájemce má proto představeného úřadu nebo jeho zplnomocněnce v pivovaře provésti a všechny pomůcky předložiti.

Pro dobré udržení má nájemce před každým plněním pivní sudy na vlastní útraty vysmoliti.

Jestliže by pivovarník zkazil várku, nebo měl ve sklepě špatné, k pití neschopné pivo, úřad podle okolností a jakosti piva může cenu snížiti nev výstav a výčep zakázat.

Nájemce musí mít vždy zásobu sladu a chmele nejméně na osm várek.

Nájemce je povinnen odebrati z panských lesů ročně 50 sáhů dřeva po 2 zlatých. Jestliže pro potřebu svoji neb potřebu závodu spotřebuje více než 50 sáhů, musí je též z panských lesů odebrati.

Nájemce musí z každé várky po 8 sudech 5 strychů českých vrchovatých mláta bezplatně pro vrchnostenský dobytek dát.

Kolineckému vinopalovi náleží dle smlouvy kvasnice z každé várky po 2 sudech piva bezplatně se všemi horními i dolními usazeninami (Ober-und Untergallen).(kvasnicemi)

Nájemce nesmí poškodit pivovarskou pánev, která byla v roce 1820 úplně nová zaopatřena.

Nájemce nesmí čepovati pivo v pivovaře.

Dodatek k seznamu dřívějších sládků:
mezi léty 1814-1816 byl sládkem v Kolinci Jan Rendl s manželkou Barborou, dcerou Jana Bibla, sládka v Prášilech čp. 2 a matky Anny Riedrovy z Mouřence.

Po Josefu Kramlovi se stal sládkem mezi roky 1833-1839 Jan Hořejší.

Okolo r. 1846 byl sládkem Václav Beer, rozený z Rožmitálu, s manželkou Marií, dcerou Františka Císaře, souseda ze Starého Přerova čp. 29 a matky Marie Bendlové ze Senic čp. 44 (panství Brandýs). Narodil se jim tu syn Václav Mikuláš dne 6. 12. 1845, †15. 10. 1846.

Před r. 1848 Jan Frühauf s manželkou Josefou, dcerou Františka Jelínka, měšťana v Nepomuku a matky Josefy rozené Hessové též Nepomuku. Po smrti Jana Frühaufa se vdova Josefa provdala dne 28. 11. 1848 za Martina Červenýho, vrchnostenský sládek z Kanic, syn Františka Červenýho, sládka z Měcholup a matky Zuzany rozené Velkoborské z Mochtína čp. 22, 48letého vdovce. Vdově Josefě bylo 49 let. Sládek Martin Červený zemřel 8. 6. 1850 na choleru.

Od r. 1851 asi do r. 1878 byl sládkem Jan Mazal, syn Matěje Mazala, měšťana a řeznického mistra z Nepomuka a matky Kateřiny rozené Sikorové z Rožmitála. Za manželku měl Karolinu, dceru Františka Jelínka, měšťana z Nepomuku a matky Anny rozené Klaudiusové též z Nepomuku. Tato Karolina byla pravděpodobně příbuzná s Josefou, vdovou po Martinu Červeným. Ve zdejším pivovaře se manželům Mazalovým narodilo deset dětí:
Josefa nar. 20. 7. 1851, †4. 7. 1851,
František nar. 27. 3. 1853,
Anna Aloisie nar. 20. 6. 1855, †17. 8. 1855,
Emanuel Josef nar. 16. 1. 1857,
Karolina Anna nar. 13. 7. 1858, †16. 8. 1858,
Jan nar. 20. 8. 1859,
Karel Antonín nar. 29. 12. 1861, †1. 3. 1862,
Marie Kateřina nar. 18. 1. 1862,
Václav Matěj nar. 27. 9. 1864,
Karel František nar. 24. 10. 1868, †12. 11. 1868.

Od r.1878 převzal po otci Janu Mazalovi nájem pivovaru syn František Mazal. Otec Jan Mazal se stal šenkýřem v hostinci “Na radnici“ čp. 49, kde spáchal 11. 1. 1882 sebevraždu z melancholie.

Nový sládek František Mazal měl za manželku Josefu, dceru Josefa Kalsera, měšťana a kupce ze Strakonic 146 a matky Anny, dcery Josefa Měřičky, hostinského v Libějicích čp. 25. Narodila se jim tu jen dcera Jindřiška Anna Josefa dne 14. 7. 1878, která brzy dne 31. 7. 1878 zde zemřela. Otec František se zde nezdržel dlouho. Brzy ho vystřídal jiný, který však brzy zemřel. Byl to Vincenc Beneš, který měl za manželku Aloisii, dceru Josefa Štarcha, měšťana Z Kutné Hory a matky Veroniky, dcery Jana Zelinky, mistra obuvnického z Kutné Hory.

Po smrti Vincence Beneše se 32letá vdova Aloisie provdala dne 17. 8. 1881 za Václava Šuberta, 29letého podstaršího ve zdejším pivovaře, syna Václava Šuberta, chalupníka ve Slatině 23, okr. Kralovice a matky Marie, dcery Františka Zuzky, pololáníka ze Svinařova. Narodilo se jim zde 5 dětí, ale všechny v útlém věku zemřely:
Anna Marie nar. 14. 4. 1882, †19. 3. 1883,
Emanuel Jan nar. 16. 1. 1884, †11. 6. 1884,
Václav Josef nar. 20. 8. 1885, †31. 12.1886,
Emilie Anna nar. 16. 1. 1887, †22. 1. 1887,
Hedvika Anna nar. 16. 10. 1888, †16. 2. 1889.

Jejich matka zemřela v čp. 57 7. 2. 1889 ve 40 letech na TBC. Její choroba patrně působila i na krátký život jejich dětí.

Po Václavu Šubrtovi zde působil jako sládek Josef Šampalík, s manželkou Dorotou rozenou Čečilovou z Plzence čp. 88. Jejich dcery Anna, nar. v Plzenci r. 1877 a Zdeňka, nar. v Březnici r. 1872 se provdaly již v Kolinci. Dcera Anna za učitele Josefa Maška z Jindřichovic, později v Kolinci a Zdeňka za Augustina Assmanna, respic. c. k. fin. stráže v Domažlicích čp. 55. Svatba se konala v Kolinci čp. 69, kde sládek Šampalík nějaký čas bydlel.

Dalším sládkem zde byl František Emanuel Kuthan, syn Tomáše Kuthana, sedláka v Částkovech čp. 7 a matky Marie rozené Nussbauerové ze Svojšic čp. 11. Narodil se v Částkovech r. 1877. Dne 25. 2. 1911 se oženil s Marií Aloisií, 21letou dcerou Emanuela Krýsla, souseda z Kolince čp. 22 a matky Marie rozené Šafránkové z Tedražic čp. 33.

Posledním sládkem v tomto vrchnostenském pivovaře byl Josef Fořt, syn Josefa Fořta, knížecího hospodářského Ve Starých Ohnišťanech čp. 73 a matky Kateřiny rozené Maškové ze Lhoty čp. 41.

Narodil se dne 22. 8. 1874. Dne 4. 10. 1904 se oženil s Marií (nar. 3. 3. 1886), dcerou Václava Tomka, hostinského a řezníka ve Stěžerách a matky Anny rozené Payerokové ze Steblové. Jim se v čp. 57 narodila dcera Věra Marie dne 16. 3. 1918, která se 6. 8. 1942 provdala v Příbrami za Miloše Tesaříka.

R. 1921 nový majitel František Koudelka s manželkou Emanuelou

Při parcelaci kolineckého velkostatku v r. 1921 koupil pivovar František Koudelka s manželkou Emanuelou rozenou Štěpánovou ze Slaného čp. 99 za 200000,- Kč. K tomu připadly i tyto nemovitosti:
všechny sklepy kromě sklepu pro lihovar, inventář v pivovaře tj. 1 kotel, 1 pumpa, 1 štok (ostatní inventář patřil nájemci Josefu Fořtovi), pole č. kat. 572/3 o výměře 6,93ha a louka č. kat. 572/2 o výměře 3ha.

Nový majitel se zavázal v dodávku 13,74 hl piva klášteru kapucínskému do Sušice podle starobylé závěti ze dne 11. 4. 1698, kterou odkázal kolinecký pán hrabě Quido Terzi di Sissa. “ctihodným otcům kapucínům v klášteře v Sušici ročně šest sudů piva, aby ve svých duchovních modlitbách a svatých mších vzpomínali“.

Tato povinnost tkvěla na pivovaru a pivovarských pozemcích i po zrušení pivovaru až do r. 1949.

Manželům Koudelkovým se narodily dvě děti:
Antonín nar. ?,
Emanuela Blažena nar. 24. 1. 1910 v Praze-Smíchov čp. 349.

I za soukromého majitele se v kolineckém pivovaře vařilo dále. Pivem v sudech i lahvích se zásobovalo širé okolí až daleko za Plánici vozíval kočí Jan Beneš z čp. 131 zdejší pivo na plně naložených vozech tažených párem silných koní.

V r. 1937 koupil českobudějovický pivovar celý zdejší podnik. Pozemky rozprodal a z pivovaru zřídil sklad svého piva, které se zde stáčelo i do lahví a rozváželo nákladním autem do míst spotřeby.

Rodina bývalého majitele Františka Koudelky se znenáhla vytrácela z Kolince. Dne 25.7.1936 se dcera Emanuela Blažena provdala za Karla Pokornýho, profesora hudební školy v Českém Brodě (nar. 2.4.1904 v Itzkanech v Rumunsku), syna Ferdinanda Pokornýho, vrchního inspektora stát. drah v. v. v Košicích a matky Olympie rozené Kobylanské. Syn Antonín (nar. 6.10.1907, †5.10.1991) se oženil se zdejší učitelkou Řezankovou. Správcoval pivovar do r. 1937, než se přestěhoval do Dešenic kde také správcoval zdejší pivovar. Po válce se s rodinou odstěhoval do Stoda. Odešli i jejich rodiče.

Vedení skladu se ujal František Novák, bývalý účetní pivovaru, syn Josefa Nováka, truhlářského mistra z Kolince 161, a matky Františky, dcery Josefa Kouřila, dělníka v Letovicích na Moravě, a matky Františky rozené Hrudové z Drbalovic. Vedoucí skladu František Novák se narodil ve Vídni 13. 1. 1910. Za něho byl posléze i sklad piva zrušen a objekt byl prodán k obytným účelům.

Východní část čp. 57 (po odkoupení přiděleno čp. 243) koupil bývalý vedoucí František Novák a jeho manželka Marie, dcera Františka Jílka, zaměstnance ČSD, a matky Růženy, dcery Jakuba Kováříka, domkáře v Sušici 146/I.

Západní část čp. 57 se stala vlastnictvím Ondřeje Hájka, bývalého šoféra skladu piva, a jeho manželky Anny (nar. 29. 11. 1911) rozené Chaloupkové. (Viz čp. 77).

Rozebráním žulového zdiva lednice a odvozem zájemcům do Sušice v r. 1972-1973 mizí pomalu poslední stopy po takměř 200leté existenci zdejšího pivovaru.

Jak vypadal nově vystavený pivovar v r. 1778, není známo. Pravděpodobně byla u něho postavena i vinopalna, poněvadž v plánech na přestavbu pivovaru a palírny, kterou podnikl hrabě Taaffe v 2. polovině XIX. století, byla ve starém pohledu zakreslena.

Tyto dva objekty v plánu přestavby měly podobu jak ukazuje následující zjednodušený náčrt.

Rovněž není známo, jaké bylo tehdejší zařízení pivovaru, zda už tehdy byla brána voda k vaření piva z louky na stráni nad silnicí k Sušici. Z vyprávění starých občanů stály prý před pivovarem velké kaštany, pod nimiž v zahradě byl kuželník. Tu se scházívala zdejší kolinecká “honorace“: přednosta stanice Juhn, učitel Mašek, řídící učitel Hinz, sládek Šampalík aj. A nebylo-li pěkné počasí posloužila k besedě i ochutnání moku pivovarská “šalanda“.

Sousední palírna zanikla přestavbou. Jak již bylo uvedeno, byla palírna v Kolinci celkem na 3 místech; v ulici k Jindřichovicům (nynější čp. 124), v dolní části náměstí (nyní čp. 51) a těsně vedle pivovarské budovy.

První zmínka o pálení v Kolinci pochází z berní ruly z r. 1654. Tam se uvádí v seznamu Židovstva v Kolinci Žid Maular, a jeho zaměstnání “ pálený pálý“. Není známo, kde bydlel a provozoval své zaměstnání a kdy začal.

Mnoho vinopalen vznikalo u nás po třicetileté válce proto, že nebyl v činnosti dostatečný počet pivovarů. Výsadní právo na výrobu “vody života“ bylo dáno vrchnostem patenty z r. 1682, 1712, 1716 a 1738. Pálívalo se víno, ale též špatné pivo. U nás se pravděpodobně pálilo z piva a obilí. Ke kvašení se používalo pivních kvasnic, jak vyplývalo ze smluv nájemců pivovaru. Vinopalna se pronajímala za plat z každého sudu. Výčep lihovin podporovali majitelé kolineckého velkostatku tím, že hostinští z vesnic byli povinni brát na každý vytočený sud piva 4 “seitarios“ a každý sextarius zaplatiti 6 kr. Kolinečtí dva hostinští byli od povinnosti odběru páleného osvobozeni. Naproti tomu nájemce palírny byl povinnen zaplatiti za vytočený sud piva 8 kr. Během služeb božích nesměl nájemce palírny točit. Panství dodávalo potřebné dříví, seno i příslušné sudy. Povinnost odběru páleného měl i mlýn čp. 80 a to při každých svátcích vánočních, velikonočních, svatodušních a o posvícení, tedy čtyřikrát ročně, od nájemce nebo držitele panského vinopalu po “každé jednu “prubu“ a tak 4 pinty po celý rok brát a takové žejdlík o 6 kr. platiti“. (1 pinta piva jest 0,57litru - pozn. autora)

Od r. 1654 není takměř po dobu 100 let zmínky o palírně v Kolinci. Až dne 24. 4. 1746 pronajímá vrchnost palírnu zdejšímu Židovi Eliášovi Gabrielovi na 3 roky za roční nájem 150 zlatých rýnských. V r. 1749 vyráběla vinopalna 156 sudů (1 sud jest 2,29 hl).

V soupisu majetku zdejšího panství z r. 1778 se uvádí pronájem panské palírny - domus crematoria - na 3 roky od 1. ledna 1778 do 31. 12. 1780 Alexandrovi Seeligovi za 130 zl. V soupisu Židů z r. 1783 je uveden Alexandr Seelig jako ženatý s 5 dětmi, žívící se “hausírováním“. Nevedl tedy více zdejší palírnu.

Dalším nájemcem palírny od 1. 8. 1789 byl Benedikt Hermann se svým synem Abrahamem do r. 1798 za 130 zlatých ročně. Od 18. 4. 1798 propachtoval vinopalnu a flusárnu Isak Arrenstein, ale již 1. 8. 1798 ji opět měl v nájmu do 1. 8. 1800 Abraham Herrmann za 310 zlatých ročně.

Nového nájemce dostala vinopalna od 1. 1. 1802 v osobě Eliáše Lažanskýho; pronájem byl ujednán na 4 roky.

Z dalších nájemců je znám od 1. 10. 1821 Mayer Ebstein. Tento zemřel r. 1829 a od vdovy Evy pronajal vinopalnu syn Šimon Ebstein. Ten ji před koncem smluvní doby dne 17. 3. 1833 postoupil Salomonu Korcovi. V tomto rodu vinopalnictví udrželo do zániku výroby.

Sobecká zištnost feudálních vrchností, nutících své poddané ke konsumu kořalky, se neblaze projevovala u našich lidí dlouho po zrušení povinnosti odběru kořalky z panské vinopalny i po zrušení roboty. Ještě v r. 1897 obecní zastupitelstvo zamítá žádost majitele čp. 2 o povolení zřídit hostinec v jeho domě proto, že v obci je 5 hostinců, pivovar, který též čepuje, 2 vinárny a 4 kořalny.

zpět