Historie domu čp. 202 v Kolinci
Čp. 202, parcela č. 43
V místě dnešního popisného čísla 202 postavila kolinecká vrchnost okolo r. 1831 na obecním pastvišti nedaleko svého ovčína (dnes, zvaného teletník) u řeky Pstružné dřevěnou kolnu pro uskladnění dříví. Kolna měla kamenné základy a zděné pilíře.
Na jaře r. 1836 byla tato kolna ohromným větrem i s pilíři převrácena. Vrchnost tehdy žádala kolineckou obec o povolení tuto kolnu opět zřídit. Obec dovolila s podmínkou, že z ní nesmí býti zřízeno řádné stavení k obývání. Později vrchnost toto místo pod kolnou vyměnila s obcí za stavební parcelu.
Po pozemkové reformě r. 1920 připadla kolna Hospodářskému družstvu v Klatovech, které tam uskladňovalo seno. Tato budova, známá pod jménem “černá kolna“, byla později stržena a na jejím místě byla vystavěna vilka čp. 202 paní Šperlové.
Na místě kolny při úpravě terénu byla nalezena vroubená studně podle ústního podání zahradníka Karla Tomáška. Středem bývalé kolny se prý táhly mohutné základy, jak udával Antonín Malý z Kolince, který byl dlouhá léta zaměstnancem Hospodářského družstva. Je možné, že tyto pozůstatky se ztotožňují se zbytky staveb, jak o nich píše J. G. Sommer v díle “Das Königreich Böhmen statistisch - topographisch Böhmen “(1785 - 1790), že Kolinec kdysi musel být rozsáhlejší, což dosvědčují mohutné zbytky staveb u řeky Pstružné směrem k Ujčínu. Toto vše by navazovalo na pověst o zde stávajícím kostele či klášteře, o zvonu, který prý svině vyryly v těchto místech, správně u dnešního mostu přes Pstružnou směrem k nádraží, kde prý se vždy s procesím zastavoval farář Hugo de Pauli, třebaže v těchto místech žádný kříž nestával. Zvon prý byl tak velký, že jej kolinecká věž neunesla (to by se shodovalo s tím, že kolinecká zvonice byla jen dřevěná nad dnešní márnicí) a proto byl zvon dán do Velhartic. Zvon prý měl silnější hlas než klatovský a proto byl Velhartickým tajně provrtán a tím ztratil svůj mohutný hlas.
Tolik pověst o tomto místě.