Historie domu čp. 74 (čp. 257) "Pazderny"v Kolinci
Čp. 74, parcela č. 121/2, čp. 257, parcela č. 121/1
V současnosti čp. 74 rozděleno na dvě samostatná čp.: jižní část čp. 74 na stavební parcele č. 121/2 v majetku Mgr. Heleny Katzlingerové a Věry Kubečkové, severní část dostala samostatné čp. 257 na st. parcele č. 121/1, v majetku Jaroslava a Jaroslavy Prunerových.
Tento domek, dnes zmodernizovaný, stojící na pravé straně silnice do Vlčkovic nedaleko křižovatky silnice do Buršic, byl původně postaven jako panská pazderna k sušení a tření lnu. Právě pro nebezpečí vznícení lnu při této technologii byla budova postavena v takové odlehlosti od obce.
Za správce Františka Aloise Grünwalda byla pazderna prodána dne 25. 7. 1794 kolineckým občanům, kteří ji patrně z větší části přestavěli, jak bylo uvedeno při příštím prodeji.
Dne 6. 3. 1817 prodali kolinečtí občané svou pazdernu, kterou “před časy na svůj náklad vystavěli“, poněvadž každoročně vyžadovala velké náklady, a sice Adamovi Bendovi a jeho manželce Kateřině za 100 zlatých. V r. 1820 však domek vyhořel. Majitel Adam Benda se přestěhoval do čp. 105, kde také zemřel (viz II. díl, str. 113).
Později zakoupila domek kolinecká obec, která zde zřídila obecní chudobinec. Dřívějším útulkem pro nemajetné, nezaopatřené a staré osoby byl kolinecký špitál. Tak jako jinde byla symbolem chudoby pastuška, v Kolinci podle dřívější funkce objektu to byla pazderna. Bydlet v čp. 74 znamenalo být “pazderňákem“, člověkem z větší části odkázaném na milost druhých, poněvadž podpora z veřejných prostředků byla opravdu nepatrná. Jistě výstižným dokumentem péče o sociálně slabé je zápis ze schůze obecního zastupitelstva ze dne 29. 12. 1905, v níž bylo usneseno vypomoci jednomu z obyvatel obecního chudobince....“Václ. Osvaldovy se koupí 3 pitle k přikrývání...“. Jaký pravopis, taková pomoc.
Skromné stěny chudobince hostily řadu těch, kteří se narodili už sami v chudobných poměrech, nebo upadli do bídy vlastní vinou, ale i ranami osudu. V dobách, kdy nebylo žádného pojištění pro případy invalidity a stáří, kdy život výminkářů na postoupených statcích svým dětem, po smrti syna a snach často znovu provdaných za cizího člověka, byl nesnesitelný, kdy nebylo ústavů pro debilní osoby, byl chudobinec skutečně jediným asylem umožňujícím jakýs takýs život.
O těchto obyvatelích se nezachovalo mnoho zpráv. Někteří se narodili mimo farní osadu kolineckou, zůstali pro chudobu či nemoc svobodní, takže se jejich příjmení nedostala do matrik narozených nebo oddaných. Ve starších dobách ani zápisy v matrice zemřelých nebývaly úplné. V krátké době slehlé hrbolky jejich hrobů bez křížů byly jediné, co zůstalo po jejich mnohdy bědném životě, vyplněném vyčerpávající prací pro bohatého sedláka, poživačného velkostatkáře, ale i samu obec.
V poslední době se stala budova nájemním domem, v němž bydlely celé rodiny. V 60. letech byla chalupa prodána do soukromých rukou, přestavěna a nikdo z mladé generace by v ní netušil někdejší pazdernu či obecní chudobinec.
Není možné uvést všechny ty, kteří zde žili a mřeli. Všimněme si těch, kteří trvaleji zakotvili v naší obci. Z těch smutných konců života aspoň dva případy.
Dne 22. 12. 1891 zemřela v chudobinci čp. 74 Marie Pohlová, 82letá vdova po Jiřím Pohlovi, hostinském v Kolinci čp. 9, dcera Václava Nováka, mistra ševcovského v Kolinci čp. 11 a matky Terezie rozené Králové z Kolince čp. 11.
I Prokop Štrobl, kdysi kožišník v Kolinci čp. 21, syn Josefa Štrobla, dozorčího c. k. finanční “aupadní“ stráže nad tabákem a matky Kateřiny rozené Mikové, našli tu svou smrt. Jeho manželka byla Kateřina, dcera Jakoba Motla, chalupníka z Posobic, bytem v Kolinci čp. 98 a matky Kateřiny rozené Kvěchové z Bukovnfka. Jejich děti se narodily v čp. 4, 21, 15, 13, 63, 74:
Anna nar. 19. 11. 1846, †29. 11. 1846,
Kateřina nar. 26. 4. 1848,
Anna nar. 21. 4. 1850,
Josef Jan nar. 12. 7. 1852,
Marie nar. 23. 9. 1854, †23. 2. 1855,
Marie nar. 4. 1. 1858,
Ondřej nar. 8. 5. 1861 jako pohrobek po otci.
Dlouhodobě tu bydlel Antonín Osvald, tesařský tovaryš, syn Ludvíka Osvalda, domkáře z Kolince čp. 69 a matky Josefy rozené Králové z Loužné u Plánice. Dne 1. 2. 1853 se ve 34 letech oženil s Annou, dcerou Martina Mužíka, domkáře z Chlistova čp. 45 a matky Marie, rozené Trojanové ze Zíkova u Hlavňovic. Toto manželství zůstalo bezdětné a manželka brzy zemřela. Druhou manželkou byla Marie, dcera Václava Forejta, šafáře ve Velharticích čp. 1 a matky Terezie. Té se zde narodily čtyři děti:
Ferdinand nar. 3. 6. 1857, †23. 11. 1857,
Josefa nar. 3. 6. 1857, †4. 6. 1857,
Karel Jakub nar. 31. 1. 1859,
Václav nar. 4. 6. 1861, †16. 2. 1868.
Tato druhá manželka Marie zemřela 27. 12. 1862 v 38 letech na TBC a vdovec Antonín se oženil potřetí s Annou, dcerou Kašpara Červenýho, domkáře v Nemělkově a matky Kateřiny, dcery Matěje Gabriela, sedláka z Rajskýho. Ta porodila v čp. 74 tři děti:
Annu nar. 12. 11. 1864,
Marii nar. 14. 6. 1867,
Václava nar. 15. 11. 1872.
Po dobu 100 let zde bydleli příslušníci rodu Bulků. Z nich jsou známy nejdříve sestry Anna a Marie, děti Jana Bulky, chalupníka ze Skalského u Petrovic a matky Kateřiny rozené Gerhartové. Anna si vzala za manžela dne 9. 11. 1830 Václava, 35letého syna Václava Máry, ovčáka z Vlčkovic a matky Barbory rozené Denkové z Čachrova. Měli dceru Josefu, která zemřela v 29 letech dne 6. 1. 1860. Otec tu zemřel 19. 2. 1848 jako žebrák a matka Anna, jako vdova po obecním pastýři, dne 6. 3. 1863 v 71 letech.
Syn druhé sestry Marie - Jan Bulka - se dne 11. 10. 1853 oženil s Terezií, 24letou dcerou Josefa Malýho, domkáře z Vlčkovic čp. 26 a matky Barbory dcery Wolfganga Kislingra z Pačin u Kolince. Narodily se jim tyto děti:
Alois nar. 20. 11. 1863,
Karel nar. 11. 8. 1866, †2. 5. 1868,
Karolina nar. 1. 9. 1869, †18. 1. 1873,
Marie nar. 21. 8. 1873,
Václav nar. 6. 2. 1862.
Jejich syn Václav Bulka měl za manželku Barboru, dceru Františky Havlíkové z Podolí. Jejich rodinu rozmnožilo 6 dětí:
Josef nar. 21. 10. 1888, †30. 12. 1890,
Anna nar. 17. 4. 1891, odd. 31. 1. 1921 s Jos. Brožem v Bystřici,
Marie nar. 23. 2. 1893, odd. 11. 9. 1915 s Robertem Grundlerem, pekařem z Rokycan,
Blažej nar. 3. 2. 1895, odd. s Frant. Honzíkovou z Vlčkovic čp. 27 dne 4. 2. 1922,
Jakub nar. 21. 7. 1897,
Václav nar. 19. 11. 1899.
Synové Blažej a Jakub setrvali v Kolinci až do své smrti a žijí zde dále ve svých dětech.
Zbytek svého života zde trávil i Vojtěch Císař, bývalý krejčí, syn Matěje Císaře, domkáře a tkalce v Kolinci čp. 102 a matky Marie, dcery Josefa Procházky z Přestanic č. 14. Jeho manželkou byla Marie, dcera Vavřince Hallera, domkáře z Vlčkovic čp. 17 a matky Marie, dcery Matouše Pangerle, dvorského čeledína z Těšetin. Poslední dvě děti se narodily tu v čp. 74‚ předcházející v čp. 63‚ 10, 90:
Marie nar. 18. 9. 1876,
Vojtěch nar. 13. 8. 1879,
Anna nar. 17. 11. 1881,
Marie nar. 7. 5. 1892, odd. 23. 2. 1914 s Karlem Míčkou ze Sušice a 27. 2. 1946 s Ondřejem Šperlem ze Sušice,
Matěj nar. 1. 11. 1893, †28. 12. 1914.
Z posledních obyvatelů čp. 74 před odprodejem do soukromých rukou byl Václav Muchka, krejčí, syn Vojtěcha Muchky, obuvníka v Kolinci čp. 46 a matky Anny rozené Šosové z Kolince č. 43. Jeho manželka byla Marie, dcera Vojtěcha Bejvla, hrobaře v Kolinci čp. 13 a matky Anny rozené Buchtové z Letov čp. 4. Jejich děti se narodily v čp. 126, 46, 100, 15:
Marie nar. 21. 8. 1902, odd. 5. 11. 1927 s Rudolfem Češkem, dělníkem v Kolinci čp. 80,
Anastázie nar. 2. 4. 1904,
Emanuel Frant. nar. 17. 1. 1906,
Ladislav Prokop nar. 27. 6. 1907, †31. 8. 1907,
Václav Antonín nar. 23. 11. 1908, odd. 22. 9. 1928 s Františkou Češkovou ze Zbynic a 12. 2. 1949 s Annou Rajchlovou z Chodova,
Karolina nar. 30. 5. 1913, †1. 10. 1913,
Božena nar. 1.10. 1914, odd. 6. 2. 1940 s Matějem Češkem ze Zbynic,
Karel Ludvík nar. 18. 8. 1919, 3. 10. 1936.
Dalšími nájemníky byli Šlehofr Václav (nar. 28. 6. 1910) a Tomáš Šlehofr (nar. 22. 11. 1916) se svou matkou Kateřinou Stočkovou (nar. 15. 5. 1882). Tomáš Šlehofr se oženil se Zuzanou Maliničovou (nar. dne 25. 3. 1918) ze Stakčína na východním Slovensku. Jejich dcera Helena po provdání za Oskara Katzlingera z Hlavňovic zakoupila tento dům a tím ukončila existenci obecního chudobince v dnešní době již nepotřebného.
Druhou část domu, která dostala čp. 257, zakoupil Václav Pruner, pokrývač.